wz
 
 

 

 

Carezza

Carezza Ski, lyžařské středisko v Dolomitech

V Jižním Tyrolsku... Pro milovníky slunce Carezza je pravé místo, lyžařský areál přijímá v průměru 8 hodin slunce denně pro zimní den patří mezi nejslunnější z lyžařských středisek v Jižním Tyrolsku. Ideální místo pro zimní turistiku rodin přes zasněžené lesy a louky: lyžování, pěší turistika, sáňkování, ale také dětské hřiště: vše v centru města a v docházkové vzdálenosti. Nebudete se nudit u nesčetných tratí, chodníků, sáňkařské dráhy, nový snowpark Chri-stomannos a dobrodružný večerní program s večerním sáňkováním a lyžováním. 1200 panoramatickych tratí, 12 lyžařských areálů, italské slunce a různé speciality mistrů kuchařů. Dolomiti Superski - okouzlující horské panorama, jsou světovým dědictvím UNESCO.
Lake Carezza (Ted, Karersee) je malé vysokohorské jezero nacházející se v horní části Val d'Ega na 1534 v obci Nova Levante, asi 25 km od Bolzana. Je zasazeno mezi hustými lesy jedle a je umístěno pod svahy Latemar, což se odráží v jeho křišťálově čisté vodě. Jezero je známé pro své krásné barvy,  je také nazýván "Lec de ergobando" (nebo "arcoboan"), což znamená "jezero duhy."
Jezero nemá viditelných přítoků a je napájeno pomocí podzemních vod. Jeho rozsah a jeho hloubka se liší v závislosti na ročním období a povětrnostních podmínek: nejvyšší úroveň je obvykle dosažena v pozdním jaře s tajícím sněhem. V této době dosahuje šířku 287 m a o délce 137 m, přičemž nejhlubší bod odpovídá asi 17 m. Přebytečná voda teče do potoka, který teče na západ od jezera. V následujících měsících hladina vody klesne ke konci října, hladina jezera vody dosáhne nejnižší bod s hloubkou pouhých 6 m. V zimě jezero obvykle zamrzá. Maximální teplota vody v této oblasti (13°C), je zaznamenána v srpnu. Ve svých vodách žijí arktičtí obyvatelé. V lesích kolem něj jsou velmi časté Picea abies, smrk, jedle.
Jezero je jedním z turistických destinací klasického potápěčství. I v zimním období je často navštěvují potápěči zabývající se ochotně focením a dělají své záběry pod vodou - pod silnou vrstvou ledu a záznamy v dokumentárních hrách barev podzemních vod. Malé horské jezero je nejlépe známé pro jeho klidné vody, tmavě zelená s krásným výhledem na hory se skupinou Rosengarten a Latemar v pozadí.

Je přístupný přes hlavní silnici 241 (silnice ve Val d'Ega). Silnice, velmi přěplnena a to zejména v létě, přes Costalunga průsmyk, který se nachází v bezprostřední blízkosti jezera, což vede k Vigo di Fassa, kde se napojí na státní silnici 48 v Dolomitech. Kolem jezera je dobře vybavena cesta, ale není povolen přístup k jeho břehů. To je obzvláště krásný večer a brzy ráno, kdy Mount Latemar se zelenou lesa Carezza se odráží ve vodě jezera. Velkolepý aspekt jezera vždy navodí obdiv a úžas. Kolem něj budete sbírat mnoho legend z jižního Tyrolska od mnoha spisovatelů a básníků, a proto je inspiraci pro své obrazy a příběhy. Jeho vlastnosti jsou odvozeny z legendy o víle, která žila v jeho vodách.

V jezeře Karersee žila za dávných dob nádherná vodní panna. Často sedávala na břehu, spřádala si krásné zlaté vlasy do copů a potichoučku si zpívala. Jednou zaslechl její zpěv čaroděj z Masaré a okamžitě se do víly zamiloval. Využil všechnu svoji moc, aby ji unesl, ale víle se vždy podařilo uniknout. Čaroděj proto požádal o pomoc svou přítelkyni, čarodějnici Langwerdu o pomoc. Langwerda mu poradila, aby se převlékl za obchodníka se šperky, vyčaroval duhu mezi horami Rosengarten a Latemar a potom se pokusil vílu ošálit a unést.
Čaroděj poslechl, provedl vše, co mu čarodějnice poradila, zapomněl však na převlek. Vodní víla užasle sledovala barevnou záři duhy a lesk drahých kamenů; všimla si ale také čaroděje, který se ukrýval na břehu, a rychle se potopila zpět do jezera. Od toho dne už se nikdy neukázala. Čaroděj se tak rozzuřil, že jedním pohybem strhnul duhu z oblohy a roztrhal ji na kousky. Ty hodil spolu se všemi drahokamy do jezera: to je tedy důvod, proč jezero Karersee dodnes září nejkrásnějšími barvami duhy a v ladinštině nese jméno „Lec de ergobando“ - Duhové jezero. Bronzová socha Undine byla umístěna v jezeře.

Ještě jedna podoba pohádky z Dolomit

Jeden krok a jeden skok,
šumí a šplouchá potok.
Jeho voda bublá a hučí,
já svírám vílu v náručí.

Jak překrásná jsi ty panna,
jakým jménem jsi tu zvaná?
Proti jejím čárům moje síla,
snažně mě prosí vodní víla.

Krása hvězd mi byla daná,
jméno mé je pane Roksana.
Pusť mě zase do vln zpět,
budu ti svůj příběh vyprávět.

Náhle jímá mě soucit,
proč jsem tu vílu vlastně chyt?
Dech se mi z její krásy tají,
víly, ty se přeci chytat mají.

Svůdné, krásné vodní víly,
chytám do síťky na motýly.
Tu ona vypráví mi ságy děj,
jak polapit chtěl ji čaroděj.

Její podivný bájný svět,
o něm budu dětem vyprávět.
Kterak v něm žila vodní panna,
teď se mnou loučí se Roksana.

Jsem víla jezer i vody slané,
co stát se má, to se i stane.
Já přelud jsem a jen sen sladký,
jsem šálení jak kámen vratký.

Proto mé krásné tělo pane,
od lidí v bájích vysvlékané,
vrať teď rychle zase zpátky,
do jezera vln i do pohádky.

V Karerském jezírku na jižní straně Rosengartenu žila malá vodní víla jménem Roksana. Za měsíční noci se ráda vynořovala z vln, usedla na břeh, zpívala a rozčesávala své krásné dlouhé vlasy. Netušila, že ji přitom ve slabém svitu měsíce a hvězdiček zvědavě pozoruje čaroděj z Masaré1. Ten na ni mohl oči nechat a stále více a více si přál se ji zmocnit a unést k sobě na vrchol své hory. Několikrát opatrně sestoupil z ledových skal a pokusil se ji přiblížit. Roksana ho však vždy už z dáli zahlédla a hned zmizela ve vlnách jezera. Tam za ni nemohl, jeho moc končila na břehu, kde kámen začíná smáčet voda. Čaroděj tedy vzal něco zlata a stříbra, hlavně pak velikou misku s ovocem a šel požádat o radu čarodějnici Langwerdu, která sídlila v jeskyni před Gartl. (Zdáli dobře viditelné bíle místo pod vrcholem nejvyšší stěny Rosengartenu, kde byl vstup do skalní říše krále Laurina.) Ta pojedla a podumala. Nato mu dala dobrou radu.
"Víla má ráda pestré barvy a třpytivé drahokamy. Natáhni tu nejkrásnější duhu od Rosengartenu až po Latemar. Pak nasyp na břeh Karerského jezera drahé barevné kameny a ukryj se. Duha vílu vyláká z hlubin a drahé kameny na břeh. Touto lstí ji pak můžeš polapit a odvést sebou na vrchol Masaré." (Masaré je věž Rosengartenu na jeho jižním konci).
Čaroděj poděkoval a vydal se nazpět ke svému vrcholu. Nadešel večer druhého dne, čaroděj odříkal všeliká zaklínadla a jal se kouzlit. Mezi Rosengartenem a Latemarem natáhnul tu nejkrásnější duhu. Pak se přiblížil ke břehu jezírka, položil tam krásné barevné drahokamy a ukryl se za balvanem.
Víla uviděla na nebi barevnou záři a vynořila se z hlubin jezera. Tu si všimla drahokamů na břehu a vztáhla po nich ruku. Ty však ležely příliš daleko. Víla Roksana neváhala a vylezla z vody na břeh. Čaroděj byl oslněn její krásou. Jako omámený vyšel z úkrytu a přiblížil se k ní. V tu chvíli ho ale Roksana uviděla, zděšeně vykřikla a zmizela v hlubinách jezera. Vypráví se, že od té doby už ji nikdo nikdy nespatřil.
Když čaroděj pochopil, že svou neopatrností prohrál, velmi se rozzlobil. Smetl všechny drahé kameny do vln, stáhl z nebe duhu, rozlámal ji na kusy a naházel do jezera. Nato se vrátil na vrchol své hory a od té doby už o něm nikdo neslyšel.
Zmizela víla ve vlnách, zmizel čaroděj v mracích. Kdo však dnes přijde na břeh Karerského jezera a má trochu štěstí, ten zahlédne v jeho vodě krásné lesklé kameny a kousky zářící barevné duhy.

 

 

 

Ještě z pohádek..... 

Lorelei (text: Heinrich Heine, hudba: Friedrich Silcher)
Lorelei (Kniha písní)
Já sám nevím proč, co to značí,
že jsem tak zamyšlen,
ta prastará pověst k pláči
mě týrá dnes po celý den.

Vzduch ochladl, už se stmívá
a tiše plyne Rýn,
zář slunce dohořívá
a na hory pad stín.

Na skále sedí panna,
má démantový pás,
je celá ošperkovaná,
češe si zlatý svůj vlas.

Má zlatý hřeben v hlavě,
češe a zpívá si,
zpívá tak dojímavě,
co zpívá, ach, co asi?

Lodník je dojat tím zpěvem,
ten zpěv ho tak ošálí,
že upoután luzným zjevem,
si nevšimne úskalí.

Vír loďku podemílá,
už nahnul se její kraj,
to všecko způsobila
svým zpěvem Lorelei.

 

Bohuslav Martinů, Zavírání lesa
Zavírám, zavírám les,
aby sem nikdo nevlez,
ani kočka, ani pes:
vleze-li sem bába,
ať z ní bude žába;
vleze-li sem dědek,
ať je z něho dudek,
vleze-li sem panna,
ať z ní bude srna;
vleze-li sem mládenec,
ať je z něho brabenec!

https://www.youtube.com/watch?v=DOaxUZjkhcE